25ti-hodinovka RCMAX, 3.6.-4.6.2017, Jindřichův Hradec

Příběh neobyčejného šílenství

Když jsme se v roce 2015 rozhodli jet vytrvalostní závod RC aut Short Course v délce 25 hodin, tak se to zdálo jako naprosté šílenství. Nebylo jasné, zda to tenhle typ aut vydrží, jak má vypadat dráha, co připravit pro závodníky,…
A máme tu třetí ročník. Vlastně už je za námi. Letos se do závodu přihlásilo dvanáct posádek, nicméně ke startu nastoupilo posádek jen šest. Oproti minulým závodům bylo méně práce s přípravou trati a tak jsme se mohli více věnovat závodním autům. Pro letošní jízdu jsme připravili úplně nová auta postavená ze stavebnice firmy XRAY. A byl to dobrý tah. Ani na jednom ze dvou aut, která nastoupila do závodu za tým RCMAX, se nemuselo nic opravovat. Závodníci kroužili a kroužili. Menší problémy samozřejmě byly, třeba chyba při připojování baterie a následné poškození elektroniky, a nebo lehká havárie, při které se poškodilo servo. Školácké chyby, které stály čas.
Počasí v sobotu dávalo závodníkům dost zabrat. Teploty po celý den přelézaly 30 stupňů a tak největší problémy byly s uchlazením elektroniky. Dráha – letos v kombinaci s umělým trávníkem byla vynikající. O mnoho méně prášila, noční nasvícení se povedlo proti minulým závodům ještě vylepšit. Celková přehlednost dráhy byla velmi dobrá. Prašnost minimální. Noční jízda proběhla bez nejmenších problémů. V neděli ráno nás trošku postrašil déšť, ale těch dvacet kapek, které spadlo, vlastně nestojí za zmínku. Do úplného finále se probojovalo všech šest týmů a na závodnících bylo znát, že už vědí, o čem tenhle závod je. Žádná z posádek nenechala nic náhodě a přípravě aut věnovala hodně péče. Rozdíly mezi týmy byly minimální, změny v pořadí rozhodovaly havárie a závady techniky.
A trocha statistiky nakonec. Celkem závodníci nakroužili 13823 kol, dohromady najeli 2626 kilometrů, první tým najel 515 kilometrů a měnil baterku asi osmdesátkrát. Čtyři týmy jely s prototypem Short Course od firmy Xray, dva týmy s osvědčeným podvozkem Team Durango.
Za zvládnutí závodů patří dík těm, kteří pomohli s přípravou dráhy a s jejím závěrečným úklidem. Dále skvělému týmu UAMK, který pro závodníky po celou dobu závodu připravoval bufet s úžasným jídlem a jejichž areálu jsme pro závod využili. Firmě Promodels, která nás zásobila díly, a v neposlední řadě také městu Jindřichův Hradec za podporu závodu.
Možná trochu povzdechu na závěr. Po loňském závodě jsem prohlásil: „už nikdy“. Únava byla obrovská. Řekl jsem, že pro pět závodících týmů, z nichž čtyři jsou místní, nemá závod s tak složitou přípravou cenu. Pokud si chceme zazávodit, tak to můžeme udělat i jednodušeji. Z mnoha stran jsem slyšel, že je to škoda zahodit, je to super závod, my určitě přijedeme. Výsledkem bylo dvanáct přihlášených týmů. Týden před závodem, kdy jsem všechny obvolával, kdy dorazí, co potřebují připravit a tak, jsem se dozvěděl jen spoustu výmluv, proč nepřijedou. Posledním zklamáním byl telefonát jednoho z týmů v pátek večer, že nepřijedou. Nechápu jednání těchto lidí. Pravděpodobně jsou to lidé, kteří nikdy nic podobného nepřipravili a nedovedou si tedy představit, jaké úsilí a práce za celým závodem stojí. Vždyť jenom jídlo je potřeba zajistit dopředu. A je velký rozdíl, jestli nakupujeme jídlo pro padesát nebo sto lidí. V pátek už musí být vše nakoupeno a co pak s tím? Nerozumím a nechápu. Pláčeme, že není kde jezdit, že děti nemají zájem a mnohé další. A pak nejsme sami schopni využít připraveného a dodržet své sliby.